Duben 2018

Změna je život

26. dubna 2018 v 22:22 | Bellis |  Z třídní knihy

Najednou cvak, dílky do sebe zapadly. Vidím ostře a slyším jasně. Vylouplo se to přede mnou v celé své ošklivosti. Jak jsem jen mohla tak dlouho nevidět a neslyšet? Teď už je rozhodnuto. Ale necítím vztek nebo zlost, nic takového. Cítím úlevu a trochu smutek.
Dost let jsme byly tým, kolegyně. Já starší a zkušená, ona mladší a začátečník. Netrávily jsme spolu moc času, to ne, tak to v naší práci nefunguje. Spíš se doplňujeme, a přitom se míjíme. Jedna ráno, druhá odpoledne, pár hodin spolu přes oběd. Stejné zásady, podobné nápady, totožná pravidla, bezpečí pro děti. Vzájemná podpora a opora jedna pro druhou, zázemí a druhé doma v práci. Klid a starosti spíš provozní, někdy s dětmi nebo rodiči. Žádné podrazy, pomluvy, závist. Nebo jsem si nevšimla.
V září přišla změna, postižené dítě a s ním asistentka. Milá, obětavá, kreativní, bezkonfliktní, ochotná. Chvíli to trvalo a pak si to nějak sedlo, není na škodu mít jedny ruce a oči navíc, hledaly jsme si každá svůj způsob, jak fungovat. Našla jsem zase svůj klid a zůstala trestuhodně slepá.
Začalo to pozvolna, co šlo dřív hladce ve dvou, ve třech drhlo, ani nevím jak, ale začala jsem mít pocit, že jsem mimo hru. Spiklenecké pohledy, hovor, co ustane, nevinné popíchnutí. Odpovědí - no já ani nevím, když teda myslíš, já tomu asi nerozumím, tak jak chceš … Jedovaté osobní poznámky a jedna z nich mne zatvrdila, každá máma je háklivá, když se jedná o její děti. Neumím a nechci jednat takovým způsobem, umím se jen stáhnout do sebe, dělat dál svojí práci, uteču víc k dětem, do bezpečí jejich přízně a přijetí. Něco ve mně umlklo, z kolegyně kamarádky zůstala jen kolegyně.
Reakce, kterou čekala, nepřišla. Nehádám se, neútočím, nepomlouvám. Tak přitvrdila, odejdu pryč, tak nemůžu pracovat. Nevím, co čekala, hádky? Byla jsem zmatená, nevěděla jsem proč všechno, co udělám a řeknu, je najednou špatně. Po půl roce mám jasno, naprosto a dokonale. Moje milá a hodná kolegyně se nechala otrávit jedem z nejhorších. Emocionálním. Sleduju to v přímém přenosu každý pracovní den. Bylo to v ní i před tím? Číhalo to někde pod povrchem na impulz, který přišel až teď? Nebo je to nákaza, proti které já jsem imunní a ona ne? Byla vyvolená ve hře dvě na jednu? Když jsem poznala příčinu, mohla jsem z toho vystoupit ven. Ztratily nade mnou moc. I když to zamrzí.
Teď sleduju, jak ta úžasná paní, co nás měla posílit a místo toho nás dokonale rozložila, by si ráda urvala jistější práci provozní. Asistentka nikdy neví dopředu, jednou je jí třeba a příští rok třeba ne. A ona bydlí za rohem. Post provozní ve škole by pro vyučenou paní byl terno. Je pracovitá, pořádná, šikovná, je komunikativní, a především si umí omotat lidi kolem prstu. Ty, co si ona vybere. Dokáže vypouštět ty správné poznámky k těm správným uším. Slova plná sarkazmu a ironie. A příští rok jde asistovat do vedlejší třídy a moje kolegyně, když se naskytla příležitost, tam půjde taky. Jde za svou sirénou. Prý potřebuje změnu. Myslím, že potřebuje lekci a že se jí té lekce dostane.
Je mi jí líto, poslouchám, jak se spolu baví, kolik jedu obě vypouští na adresu lidí kolem, kolik zbytečné kritiky v těch slovech je. Nemám iluze, i já jsem jistě na tapetě, ale už mi jejich slova neublíží, neberu je osobně. Vím, jak snadno se člověk nechá vtáhnout do podobných her, lepší s vlky výti, než být jejich štvanec. My proti ní, nebo jim. A vidím na naší provozní, jak je zmatená, nejistá, jak se neumí těm jízlivostem bránit, stejně jako já před časem. Jenže ani ona není úplně bez viny. Nahrává jim zbytečně na smeče, jak se říká, občas na to peče. Kdyby slyšela komenty děvčat, se kterými je přeci taková legrace a jsou to fakt hodné holky, asi by se podivila.
Moc jsem si přála, aby se situace na naší třídě vyčistila a ono to tak dopadlo. Od září, po sedmi letech budu mít novou kolegyni, ještě studuje, je milá, úžasná k dětem, a moje současná kolegyně jí vyšťouchla z její třídy. Ředitelka je spokojená, má pocit, že dostala na svou třídu to lepší, sehraný pár. Budu se za ní modlit. Naše provozní by měla zabrat, pár správně pronesených poznámek před paní ředitelkou by mohlo padnou na úrodnou půdu.
Ještě pár měsíců můžu sledovat zajímavé představení. Vlastně díky za tu lekci, taky toužím po změně. Změně k lepšímu.