Květen 2017

Den jak víno

16. května 2017 v 15:34 | Bellis |  Z třídní knihy

I dospěláci jsou lehce ušlí po pěti kilometrech. Co teprve školkové děti, musím se zítra zeptat, jak bylo po "o", já jsem doma natvrdo vytuhla. Přitom to byl pro všechny zážitek, návštěva hasičů v našem městečku. Parta bezvadných a ochotných chlapů děti nechala prolézt všechno, od hasičských aut až po šatny. Máme školku lehce mimo město, mimo je i jízdní řád autobusů, nezbývá než hodit batoh na záda a vyrazit pěškobusem. Pro jedince převážené vždy a všude autem docela sousto.
"Bolí mě nohy, mám žízeň, kdy tam budem, kdy tam budem, (a pozor změna) jak je to daleko" - dvojice uondaných oslíků.
Jedna cesta skoro hodinu, dvě hodiny na hasičárně, k obědu jsme se dovlekli silou vůle, ale nakonec dobrý.

Z auta jsem doma přelezla rovnou na gauč, divné, normálně ujdu daleko víc a jsem jako pstroužek. Rozlepila jsem oči před třetí a znovu sedla za volant, hurá do školky za vnoučaty, nějakých dvacet kilometrů. Aut zatím pomálu, špička ještě nevypukla, po deseti minutách jízdy, na půl cestě mi došlo, že jsem před týdnem, když si prckové užívali školku v přírodě, vyhodila z auta sedačky. Takže zpátky, naložit sedačky. Hlavně klid a se nenechat čapnout na nekonečné padesátce v Sadské.

Mám tyhle jízdy nerada i ráda, užívám si Fixí zpěv vnoučat, hraje mi dokola jedno CD, ne že bych jich víc neměla, ale jsem líná je měnit. Současnému vozu vévodí Krása nesmírná, už tři roky. Minulé auto okupoval Fenomén, předtím myslím Bestiálně šťastní, nemám v tom systém, prostě dílo náhody. Nicméně, když jsem si před rokem zakoupila do školky DC Mixle v pixle, vnoučata mi ho stopili takřka okamžitě, do auta nedoputovalo a tím prošvihlo svou chvíli. Vypsaná Fixa mne na cestách provází dál, což děti nerozlišují, Márdiho zpěv je pro ně prostě Mixle v pixle.

Když jsem je letos začala v Nymburce vyzvedávat, přijaly domovské CD v domnění, že jsou to písničky pro děti. A začalo vysvětlování textů, občas tvrdý oříšek. Top ten je od prvopočátku Mažoretka, někdy ji chtějí i třikrát dokola, letadlo i plyšák na ni divoce tančí. Dnes byl výklad ke slovům "zdechlina, garsonka, depka", vzdělávání, to je moje. Ale neodolala jsem, hned jak projevily dobrý hudební vkus, začala jsem jim pouštět videa, Mažoretka jednoznačně vede. Áďa přiběhne vždycky, když ji slyší a hned se ptá: "Babi, už odhazovala podprsenku?" A to jsme si mysleli, že bude spíš dolňák, inu, ještě se nám chlapec vybarví.

Jo a jen tak mimochodem, až odpoledne jsem zjistila, že jezdím sem a tam, ale papíry od auta zůstaly v batohu pod stolem. A k tomu mobil kolegyně, chtěla jsem ji to zavolat, ale do batohu to jaksi nemá cenu. Kupodivu zvedla v práci pevnou, sice zastaralá věcička, ale občas zafunguje. Na další pochod s dětmi se chystáme ve středu, za kulturou do kina. Budu se pekelně soustředit a těšit se na prázdniny, snad se jich dožiju.