Škodolibá houpačka

12. dubna 2017 v 6:06 | Bellis |  Z třídní knihy

Učitel je jednou nohou neustále v maléru, druhou rovnou v kriminále. Uhlídat pytel blech ve stohu je určitě mnohem lehčí práce, než sledovat najednou třídu předškoláků na zahradě. Některé děti by potřebovaly omotat bublinkovou fólií nebo rovnou molitanem. A pak překvapí i ti zdatní jedinci, co běžně nezakopávají na čisté rovině, pravda, ti už takřka vymizeli, ale sem tam se nějaké potenciální nemotovidlo najde. Alespoň u nás na vsi. Jsme statečné učitelky a necháváme dětem hodně volnosti, snad i proto se zatím nikdo nezmrzačil.

Občas překvapí, jak rozdílné děti se skamarádí a utvoří nerozlučnou dvojku, nerespektujíc rozdílnost pohlaví, rasy, náboženství ani váhy. Tak se nám Kája, pěkně narostlá kučeravá tmavovláska, dala do kupy s éterickým, podměrečným blonďáčkem Dáňou. Běžně bez sebe nedají ani ránu, ovšem když vylezou na překlápěcí houpačku, pro pět ran do čepice, to se dějí věci.

Kája běhá celoročně v sukních a kabátcích do půli lýtek, což na herních prvcích vytváří zajímavé situace. Dáňa je klučík vymazlený od maminky - módní guru, nosí bílé kotníčkové botky, bundičky do pasu s nezbytnou kožešinou, vystajlovaný účes, tak trochu křehulka. Na houpačce spolu tráví hodně času, snad aby jim ostatní dali pokoj, Kája posedává většinou dole, Dáňa vlaje většinou nahoře, ale snaží se oba. Kája se odráží jako divá a Dáňa se pokouší alespoň na milisekundu dotknout bělostnými podrážkami země.

Posledně se dožadoval někdo z ostatních Kájiny pozornosti a zavolal na ni z průlezky. Ta jako vždy trůnila v nejnižším bodě houpací dráhy, otočila se víc, než měla, smekla se a omotala okolo klandru, na kterém seděla. Tím odlehčila svou půli a Dáňa si nečekaně kecnul na zem. Byl nenadálým volným pádem tak překvapen, že se zapomněl pořádně držet a cvaknul si zubama. Ani Kája na tom nebyla zrovna nejlíp, neb se jí sukně zachytila za sedátko a Dáňův prudký sestup jí vytáhl zadek nahoru, takže to vypadalo, že dělá stojku. Začala sebou mrskat, Dáňu zase odlepila od země a protože ten si kontroloval chrup, nedržel se madla a žuchnul na zem. Kája to rovněž vzdala, vyprostila sukni ze sedátka a skončila na všech čtyřech. Osvobozená houpačka se překlopila a zpečetila Dáňův osud dobře mířenou ranou na šišku. Přestal si počítat zuby a chytil se za hlavu. To už se houpačka odrazila od jeho super kožešinové bambule a klepla na druhé straně Káju přes zadek. Přísahala bych, že se ta dřevěná potvora škodolibě ušklíbla.

Přemýšlela jsem, zda by mohla jedna houpačka utlouct dvě děti najednou, naštěstí se ty naše moudře odklidily z jejího vražedného dosahu. Zdusila jsem výbuch smíchu, ale i tak mi vytryskly slzy a abych se těm chudákům nesmála nahlas tlumeně jsem si kvílela do dlaní. Děti byly víc vyděšené ze mě, než z přestálých útrap, nic je prý nebolí a všechno je v pohodě. Učitelka, co brečí na zahradě opravdu není osoba, které by chtěly ukazovat boule. Jasně že se rychle oklepaly, za chvíli už zase na houpačce poletovala sukně a nadskakovala bambule. Ale já stále bojuji s pokušením zavolat od stolku na Káju.



 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 10. srpna 2017 v 17:52 | Reagovat

Jsem tu dlouho nebyla a to je chyba...
Díky za další dávku smíchu.
Jo, Kája mi připomíná tu mojí princezničku...
Ta je stejné veledílo :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama