Moje bumerangy

9. února 2017 v 20:45 | Bellis |  Šťastně až do smrti

Nikdy jsem nevěděla, čím chci být. Žádná dětská přání. Pokud se nepočítá, že jsem chtěla jezdit v tanku se Šarikem a Jendou. Později stačil jenom Jenda. Nakonec jsem byla mámou na plný úvazek, možná spíš čtyřúvazek. Našel se jiný fešný tankista. Vlastně jezdil v BVP. Šarika jsme si pořídili mezi druhým a třetím úvazkem. Šťastná velká rodina, dočasně.

Hormonální koktejl změnil roztomilé děti v drzé spratky. Přemýšlela jsem, jak se jich zbavit, ale nikdo je pochopitelně nechtěl. Dalo to práci, ale umořila jsem je nakonec sama. Vymáháním slušného chování, pořádku, pravidelné docházky do školy a ty výdělečně činné i příspěvkem na domácnost. Tolik příkoří nemohli pochopitelně vydržet. Postupně se odstěhovali do pronájmů. Kde jinde než v Praze, tam je blaze. Nejmladším jsme ho pořídili sami a dobrovolně. Klid za ty peníze stál. Zato jejich peníze nepostály. Po zaplacení fitka, lístků na koncert, sobotní kalbě, dárku pro milého či nové kérce jim zbylo tak akorát na jogurt a rohlík. Cítila jsem intenzivní zadostiučinění. Navíc spolubydlící dělali bordel v kuchyni, kradli špagety, nesplachovali záchod, brali si bez dovolení jejich oblečení. Nedalo se to vydržet. Moc jsem se musela přemáhat, abych neřekla dobře vám tak.

Hormony se unavily, jako všechno, po letech návštěv spíše občasných se začali vracet překvapivě často. Asi jsme je neodhodili dostatečně daleko. Nejstarší potomek je u nás už rok. Po desetileté pauze si zabral dva dětské pokoje. Zlomený jako bumerang přiletěl zpátky. Dospělý víc než dost. Za měsíc vyletí z hnízda podruhé, nová adresa, nový partner, nový život na kopci za humny. Budete mít s tátou zase klid, dělá si legraci. Nebudeme, druhorozený se vrací do bytu po babičce na náměstí. Uzavře rodinný bermudský trojúhelník. Máš, mami, radost? Budu k vám chodit v neděli na oběd. To můžeš, stejně jsme na chalupě.

Jsem ráda, že tu budou. Jsem ráda, že mám kam zmizet. Můžu si vybrat. Kam se podějí ty další dvě, až je Praha omrzí? Je možné, že tu skončí nakonec všechny? Kdo by to řekl. Všechny moje bumerangy.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 pavel pavel | Web | 10. února 2017 v 21:59 | Reagovat

Dětí se jen tak nezbavíš. :-D

2 Radka Radka | E-mail | 11. února 2017 v 6:30 | Reagovat

[1]: Správně, babička s kvalifikací předškolní pedagog, dlóóuhými prázdninami  a chalupou na horách se vyvažuje zlatem ;-)

3 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 21. února 2017 v 19:58 | Reagovat

Prosím, nestraš...
Synek bude brzy plnoletý a moje pravidla (pečlivě, přepečlivě nastavená) ho už pomalu nutí maminku opustit.
Začíná to přespáváním u přítelkyně a já doufám, že tak za dva roky už bude pryč.
ne že bych ho neměla ráda, ale je tím nejrušivějším elementem...
Vždycky u nás bude mít domov, ale fakt tajně doufám, že ho nebude potřebovat...

[2]: Jooo, takovou babičku mám pro své děti taky :-) Jen ta naše už je důchodová a baráček stojí sto kiláčků daleko :-) Zlatá babička :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama