Duben 2016

Růžový zákal

2. dubna 2016 v 9:09 | Bellis |  Šťastně až do smrti

Růžový zákal

Láska je prý slepá. Hluboký omyl, ubohá emoce v tom je zcela nevinně, to zákeřná hladina pohlavních hormonů je vždy přímo úměrná výši dioptrií. Něco jako hormonální zákal v růžovém provedení.

Tato porucha přichází nejčastěji okolo patnáctého roku a její zákeřnost spočívá v tom, že odolnost získá dospělec postupně po opakovaném prodělání stavu, který leckdy připomíná pominutí smyslů. Vždy je zasažen úsudek a rozlišovací schopnosti. A laser tady nepomůže, leda by se použil…, ale to raději nedomýšlet. Horní hranice věku, kdy hrozí reálné nebezpečí postižení růžovým zákalem, v podstatě není. Byly zdokumentovány případy, kdy devadesátiletí muži, vždy velice dobře zaopatření, uvěřili upřímné lásce dvacetiletých žen. Pokud se jejich vnukům a pravnukům urychleně nepodařilo vytunelovat rodinné firmy, nebylo později co dědit. Obecně jsou k onemocnění ve vyšším věku náchylnější muži, což souvisí právě s hladinou hormonů.

Intervence rodiny není nikdy úspěšná, matčino - já jsem ti to říkala, neber si ho/ji - nemá pražádné terapeutické účinky. Ta ubohá žena má pochopitelně pravdu, ve svém věku má dostatek zdravého úsudku, protilátek a hladinu hormonů proklatě nízko. Ovšem nikdo ji neposlechne, ani nemůže. Růžový zákal totiž oslabuje rovněž sluchové ústrojí, postižený jedinec nejen že nevidí, on navíc neslyší, zejména dobře míněné rady příbuzných a přátel. Možná záleží na frekvenci vysílaných rad, protože kdejakým blbým řečem je nasloucháno kupodivu vcelku uspokojivě.

Pokud má nemoc rychlý průběh, případně se střídá období silněji a slaběji zakalené, škody na zdraví jsou méně závažné. Stav se dá přirovnat k silnější kocovině a stačí se pořádně vyspat, případně se načas zahrabat tři metry pod zem. Pokud dojde k ukvapenému kroku manželského spojení, většinou ho lze bezbolestně ukončit po vzájemné dohodě, nejlépe právních zástupců. Možná by nebylo od věci uvažovat o rozumné lhůtě, ve které lze každé manželství anulovat pro náhlou duševní indispozici z důvodu onemocnění růžovým zákalem, což by jistě ulevilo již tak přetíženému soudnímu systému. Není náhodou, že se padesát procent manželství rozpadá, to pouze ilustruje, o jak rozšířenou nemoc se jedná. Odvážnější se nebojí mluvit přímo o pandemii růžového zákalu.

Pokud se růžový zákal rozplyne až po několika měsících či letech, znovuprozřelý/á ke svému velkému překvapení zjistí, že má manžela/lku, děti, psa a hypotéku, přičemž do útulku může dát pouze psa, který mu život ztrpčuje nejméně. S jasným pohledem i sluchem dá za pravdu matce, která si stále stojí na svém, ovšem v žádném případě se nehodlá ujmout vnoučat, syna/dcery či hypotéky. S jistým zdráháním se uvolí pečovat o psa, pokud jí to bohaté volnočasové aktivity umožní. Navíc si v mezičase nastěhovala do bytu o pět let mladšího partnera, kterého si ovšem vybrala se smysly nezkalenými žádnou barvou, proto žije v mimořádně spokojeném a všestranně aktivním svazku.

Bezbolestné řešení v těchto případech neexistuje, obecně se doporučuje udržet svazek do zletilosti potomků a přísně se po tu dobu chránit před možností recidivy nemoci, nejlépe ve stálé společnosti svých ratolístek a výpisů z banky. Zajímavým experimentem je pokus o opětovné vyvolání růžového zákalu zákonitým partnerem/rkou (v lékařském slangu se mluví o růžové hladince), což se jeví jako nejméně bolestná alternativa. Bohužel úspěšnost této metody se pohybuje v promilích, přestože se do její propagace zapojil stát i nejrůznější ziskové organizace formou např. společného zdanění manželů, příspěvků na dovolenou, krizových mediátorů, osobních poradců apod.

Někteří jedinci po opakovaném propuknutí růžového zákalu stačí během plodného období založit několik disfunkčních svazků, které se jim na rozdíl od hypoték nedaří úspěšně sjednotit. Jedná se o jistou formu závislosti, kterou zaslepenost hormony vyvolává. V konečném důsledku se mnohem dříve vyčerpají finančně než hormonálně, což vede k celkovému úpadku osobnosti a tím i atraktivitě pro případné partnery. Paradoxně jsou tak více chráněni před recidivou. Často je od abstinenčních příznaků zachrání jiný druh závislosti, který není tak devastující, ženy rády sledují nekonečné seriály, které stimulují stejná mozková centra, muži nahrazují vzrušení sledováním sportovních utkání. V každém případě není radno tuto závažnou nemoc, která na jaře propuká napříč populací, podceňovat.

Z tohoto důvodu nelze než pochválit naše domácí televizní stanice z nepřetržitého přísunu vysoce profesionálních sportovních přenosů a kvalitních původních seriálů. Kdo tvrdí, že televizní společnosti nepečují o blaho a zdraví občanů, ten si nevidí na špičku nosu, doufejme, že jen vinou dalekozrakosti Úžasný.