Únor 2016

Baví, nebaví ...

3. února 2016 v 20:21 | Bellis
Ach jo, jsem už umořená, je tak … otravná …, i když ji v podstatě miluju a baví mne, jsou chvíle, kdy ji prostě nesnáším. Je horší než okupační armáda, kdo mě alespoň jí na chvilku zbaví, dostane odměnu. Zatím nevím jakou, ale je zbytečné o tom jen začít přemýšlet. Nikdo nedokáže vyhnat tak urputnou melodii z mojí uhučené hlavy. Tady, je tady je … no prosím… snad nám ještě ožije …. ach jo.

Je to nemoc z povolání, místo aby na mně naskákaly bacily, zavrtá se mi co chvíli do mozkových závitů hejno tónů a tohle hudební ložisko mne přivádí k šílenství … koukám, že slečna velmi statečná je, je, je … Bez muziky by mi bylo smutno, ale čeho je moc, toho je příliš … dobrý den ptáčkové, dobrý den lese… jak se mám krucipísek soustředit na něco jiného … ráno je takové, nádherné, že se … měla bych napsat článek do novin …zpívat chce hlasitě lidem i kosům … tedy jestli se té místní drbně dá říkat noviny … pavouci na sítě navlékli rosu … Den dva kolovrátku vydržím bez reptání, ale týden?

Zkoušela jsem ji přehrát něčím jiným … i když jsem jen prostý holub…, fungovalo to chvíli a pak zase … připravil jsem vlka o lup… S tou mrňavou holkou usínám i vstávám, je mi jedno jak je zbarvená a taky neřeším, jestli není na randění ještě moc malá … až trochu vyrosteš…, nakonec rodiče o tom věděli … a budeš v rozpuku … a vůbec, neměli jí co posílat samotnou do lesa … já bych tě, jestli chceš … v Norsku by jim to spočítali … požádal o ruku … holku by sebrali a šlus.

No a ochránci zvířat … já si vlka zašiju … jak můžou mlčet … dobře ho použiju …, nejsou snad vlci chránění? A kdo ochrání mě… bude mi tu hlídat dům … asi taky nějaký vlk … proti různým zlodějům … Vždyť já tu nákazu šířím dál, v práci, doma, … dám mu starou matraci … dneska jsem se přistihla, jak si zpívám v naší sámošce … bude to vlk hlídací … ještě že vědí, že dělám ve školce … tak mne ani nevyvedli.

Vsadila bych se, že mi hučí v hlavě i ve spánku … proč máš tak velké uši babi … mám pocit, že ve snech běhám po lese s košíčkem … to mám, Karkulko, proto, aby … Tuhle si užívám nákup v Praze, prázdná hlava, žádné melodie, až jsem se zasekla u regálu s víny a bylo to … je tam víno červené … naskočil mi text … jako já je zbarvené, … a to se mi děje pořád. Jak tam ten Svěrák dokázal nacpat tolik věcí?


Snad to časem odezní, doufám, už bych vážně uvítala nějakou změnu. Pojedu na týden na hory, třeba tam bude i trochu toho sněhu, mohla bych se třeba vymáznout na sjezdovce, trochu se klepnout o svah a nechat Karkulku definitivně v lese. Můžu se o to alespoň pokusit … jdu s děravou patou, mám horečku zlatou, jsem chudý, jsem sláb, nemocen … ale nějak mám pocit, že si stejně nepomůžu … a hlava mě pálí a v modravé dáli se leskne a třpytí můj sen… ach jo.