Prosinec 2015

Systém

2. prosince 2015 v 19:29 | Bellis |  Šťastně až do smrti

Systém, chtělo to systém, nutně. Situace se vymkla kontrole jak potok po lijáku, osiřelý pokoj dcer se během pár dní proměnil v jedno dočasné odkladiště radostí. Zplihlé igelitky odmítaly stát v úhledné řadě, rozšklebené krabice odhalovaly útroby plné roztodivných vycpávek. Účtenky jak hadi plazily se po podlaze. Postel, stůl, křeslo mizely pod závějemi balíčků, krabiček, taštiček, pytlíčků.

Ze strachu, abych nezaváhala, vzala jsem o víkendu obchody i internet útokem. Dokud jsem odkládala po pokoji igelitky z kamenných prodejen, měla jsem nad zbožím navrch a přezíravý nadhled člověka, který přeci ví, co dělá. Protiútok přišel po dvou dnech, tedy spíše přijel na bílém DPD a modrém PPL, po vybalení krabic jsem se dala za zbabělý ústup. Večer jsem zamkla pokoj a sbírala odvahu. Jediné, na co jsem se zmohla, počítat, nikoli snad částku kterou jsem během pár dnů utratila, nejsem blázen a chci si zachovat zbytek zdravého rozumu, ale spočítala jsem, kolik lidiček s manželem vlastně obdarováváme. Tři rodiče vlastní, čtyři děti rovněž vlastní, jejich partnery skoro jako naše, děti dětí tj. vnoučata, bráchu a jeho rodinu (brácha je normální, má manželku a pouhé dvě děti), sebe navzájem, prostě jen ty nejbližší, osmnáct lidí beze mne, zatím. Docela mne to překvapilo.

Ráno jsem odhodlaně odemkla pokoj a vzala chaos útokem. Arch formátu A3 byl rozdělen do deseti sloupců a dvou řádků, vepsala jsem jména, vytiskla všechny objednávky. Pokoj jsem rozdělila na sektory, křeslo zastupuje Nymburk, postel vpravo Prahu, střed Kladno, levou stranu zabírají domácí. Stůl byl důkladně vyčištěn, neb poslouží jako balící centrum. Igelitky uhlazené a poskládané se vrší na polici, na radiátoru se dme mikroteňák účtenkami. Následovalo rozřazování a inventarizace, vše bylo pečlivě vepsáno do odpovídajícího sloupce a odškrtnuto, přesunuto do odpovídajícího sektoru, objednané a zatím nedodané pouze vepsáno. Chaos se proměnil v řád, pohled na seznam ihned odhalil, kdo je již "vyřízen" a kdo nikoli. Mohla jsem v klidu odejít na odpolední.

V práci jsem si spokojeně prozpěvovala koledy a již tradičně vyráběla štos jmenovek, výhoda učitelky mateřské školy. Děti nasávaly vánoční atmosféru a kolegyně při pohledu na jmenovky lehce znervózněly. Na zvědavý dotaz, proč se tvářím tak hanebně spokojeně, jsem bezelstně vylíčila, jak koordinuji nákupy dárků pro osmnáct příbuzných. Nejprve se hluboce zamyslely, pak konstatovaly, že osmnáct předškoláků je vlastně stejný počet a tím pádem se nemám co vytahovat, když mám trénink z práce. Můžu tedy hravě naplnit osmnáct punčoch na Mikuláše, on mě ten humor přejde.

Nepřešel, otevřu si láhev vína, pustím si Strážce galaxie a začnu balit jednotlivé sektory. Mám jen jeden malilinkatý problémeček. Kam všechny ty zatrolené balíčky do Vánoc schovám. Přeci jen občas v sektoru Praha, domácí, Kladno nocují dcery. Myslím, že budu muset probrat skříně, vysmýčit pod postelí a srovnat špajz. Hned zítra vypracuji harmonogram, hlavně to chce mít pořádný systém.